Maltéz

Jaroslav Pokorný

1917 Praktický holubář Vrbka


1917 Praktický holubář Vrbka

 
Josef Vrbka, PRAKTICKÝ HOLUBÁŘ, strana 61-65 Slepičáci. Vydalo Zemědělské knihkupectví A. Neubert. V Praze 1917 (poslal mi Jan Vican ze Starého Města pod Landštejnem).
Někteří holubáři jsou tak poučeni smutnými zkušenostmi, že nechtějí chovati holubů, létajících do polí nebo usedajících na střechy sousedních budov. Pro tyto je velice výhodno míti málo létající holuby, zdržující se stále doma. Nejlépe se hodí k takovému chovu slepičáci, létající málo, neboť mají příliš velké a těžké tělo. Usazení jich je proto velice jednoduché.
Slepičáky nazýváme celou třídu těchto holubů, jichž společnou vlastností jest krátké, silné a široké tělo, mohutná prsa, vysoké nohy a krátký, vztyčený ocas. Maltézáci patří ke slepičákům a jsou také našimi holubáři všeobecně nazýváni "slepičáky". Vychováni byli v nynější svérázný druh hlavně v Horních Rakousích, odkud rozšířili se záhy po Čechách a na Moravě.
Slepičáky nutno čítati mezi užitkové holuby prvního řádu, poněvadž sedí pilně na vejcích a pečlivě odchovávají mláďata. V té příčině podobají se pštrosům. Poněvadž obyčejně vykrmí obě holoubata tak, že při pečlivém ošetřování vynikají masitostí, mají pro holubáře velkou cenu.
Holubníky pro maltézáky a všechny slepičáky vůbec musí býti umístěny nízko, protože vysoko neradi létají, zvláště v době krmení mláďat, kdy mají volátko naplněné zrním a vodou. Holubníky nesmí se umístiti výše než 3 metry. Nejlépe je zhotoviti si pro ně prostorný holubník, umístěný někde v koutě přímo na zemi. Otvory musí býti vždy na noc uzavřeny, aby se dovnitř nedostala kočka nebo kuna.
Místo zvláštního popisu postavy slepičáka uvádíme standart:
C e l k o v ý v z h l e d: velmi vysoká vzpřímená postava, držení těla hrdé, imponující a vážné.
V e l i k o s t: čím kratší trup, tím lépe, téměř tak široký jak dlouhý.
H l a v a: podélná, málo klenutá a vysoko nesená.
Č e l o: úzké.
Z o b á k: přiměřeně dlouhý, ne příliš tenký, na konci mírně zahnutý. Barva jeho je v souhlasu s barvou peří, světlá nebo tmavá. Bradavky nosní hladké, nepatrně naduřelé.
O č i: poněkud níže položené, červenožluté až perlové, u bílých tmavé. Kroužky kolem očí u modrých, černých a modře šupinatých šedé, u sivých, hnědých a hnědě šupinatých masové, u bílých živě červené.
H r d l o: ostře ohnuté.
K r k: velmi dlouhý, tenký a slabě prohnutý, čím delší a tenčí, tím lepší, téměř stejně silný od prsou až k hrdlu. Přechod krku v prsa nesmí býti příliš prudký.
P r s a: silná, nevyčnívající.
H ř b e t: krátký, široký a tvořící vodorovnou přímku. K ocasu pozvolně vystupuje.
K ř í d l a: v ohybu široká, velmi krátké letky, úzké a dobře uzavřené, na prsou hluboko a volně přiléhající. Konce jich skřížené před ocasem, leží na něm.
O c a s: krátký, plný, 5-7 cm dlouhý, stejnoměrně široký, se hřbetem co možná nesený v pravém úhlu. Péra ocasní na konci stejně dlouhá, kořen drobným peřím, pokud lze, silně podpořen.
B ř i ch: krátký a okrouhlý. Zadní část ne příliš úzká a dobře opeřená.
N o h y: velmi dlouhé, silné a dobře roztažené.
B a r v a a k r e s b a: černá, bílá, modrá s černými pruhy, hnědá, červená, žlutá, sivá s tmavými pruhy a šupinatá modře, hnědě a sivě.
H r u b é ch y b y: kratší a příliš tlustá hlava. Příliš dlouhý a nemírně tenký zobák. Krátký a tlustý krk. Nemotorná a dlouhá, do zadu visící postava. Krátké a tak zvané x nohy. Dlouhý, příliš úzký, rozpoltěný, křivý, příliš široký, jakož i ne vzhůru držený ocas. Visící křídla.
          Poněvadž slepičaci jsou odkázáni pouze na krmení chovatele, musí je holubář krmiti pravidelně každý den a dávati jim vodu k napájení i koupání. Všichni slepičáci jsou holubi stateční, kteří se dovedou ubrániti útoku jiných holubů, ba nelekají se ani drůbeže.
          Maso holoubat je výtečné a na trhu dociluje se za ně vyšších cen, protože jsou mnohem větší nežli jiných holubů. Z té příčiny jsou na trhu hledány a lépe placeny. Kdo chová slepičáky pouze jako holuby užitkové, nemusí dbáti, aby byli úplně bezvadní, poněvadž tito jsou velice drazí a málokdy se je podaří koupiti. Pár výstavních kusů stojí 60-100 K, pěkní slepičáci k chovu mohou se však koupiti i za 15-20 K, mláďata ještě levněji. Pro hospodáře mají největší cenu slepičáci silné postavy, od nichž dosáhne pěkných, mohutných holoubat. Plodnost těchto holubů je dosti velká.
Slepičáky může každý chovatel tak ochočiti, že zobají mu zrní z ruky a běhají za ním až do světnice. Velice pěkně se vyjímají, pobíhají-li po dvoře mezi drůbeží, která jim neškodí v takové míře, jako jiným druhům.
Mezi čilé druhy holubů nesmíme slepičáky čítati. Létají velice málo a to jen na nízké předměty; obyčejně celý den prostojí v holubníku nebo někde na zemi. Oživí se pouze tehdy, objeví-li se holubář a počne-li jim sypati. V takovém případě pospíchají dosti rychle, aby byli brzo na místě. Když se nasytí a napojí, opět odpočívají. Svítí-li slunce, rádi se vyhřívají na hřebenu nízké střechy nebo někde u zdi. Ozdobují však dvůr neobyčejně a jistě vzbudí pozornost a podiv každého návštěvníka.