Václav Holan z Hloubětína, napsal v roce 1936 v Rádci z Předmostí, na straně 15-16 (daroval mi ho Zdeněk Semerád) článek Maltézáci. Maltézáci nejsou původu českého, nýbrž pocházejí z Horních Rakous, kde hlavně v okolí Welsu se pěstují v hojném počtu a výborné kvalitě. Opatřiti resp. vychovati slušný materiál jest však dosti těžké, jelikož u těchto holubů narážíme na značné obtíže v chovu, takže ne každé holoubě jest vhodné k dalšímu pěstování.

Maltéz jest holub poměrně málo létající, který se nejraději někde vyhřívá pěkně na sluníčku, proto také při přípravě holubníku pro ně volme místa nízko položená, klidná, kde holubi nebudou obtěžováni ani psy, ani kočkami, svědčí jim např. holubník do kterého nemusí ani vyletovati, nýbrž kam mohou jenom po šlapačce jako slepice klidně vyjíti. Kotec na hnízdění musí býti značně prostorný, jelikož maltéz jest holub dosti hřmotný, na vysokých nohou, takže při malých budnících se stává, že snesená vajíčka také rozšlape.

Při chovu maltézů není radno chovati jich mnoho a na poměrně malém prostoru, jelikož jest to holub nesnášenlivý a zvláště při výběru místa pro své hnízdo v zacházení se svými spoluobyvateli holubníku velmi bojovný, ba přímo rvavý. Odchováme tudíž při menším počtu chovných párů a při přiměřených holubnících více holoubat, nežli při příliš značném počtu holubů na malém místě, poněvadž při takto vznikajících častých rvačkách, hlavně jednotlivých samců bývá mnoho vajíček, ba někdy i již povyrostlých holoubat zničeno.

Také při úpravě hnízd dejme pozor, a kde můžeme, tam maltézům pomáhejme, poněvadž v tomto směru jsou vyložení lajdáci a připravují svá hnízda velice nedbale. Nejlépe, když vysteleme budoucí hnízdo suchým jetelem neb vojtěškou do tvaru talíře s hlubším středem, aby se vajíčka hlavně při chladnějším počasí z hnízda nevykulovala a tím také nevychladla. Také špatná hnízda jsou příčinou, že těžká holoubata mají často zkřivené prsní kosti, což se hlavně stává, je-li v hnízdě pouze jedno holoubě, jelikož holoubě, jsouc samo a majíc pod sebou nerovnou půdu, lehá si na stranu a tím vzniká křivá kobylka, která holoubě k dalšímu chovu znehodnocuje. Také křivé ocásky holoubat vznikají od příliš dlouhého sezení starých holubů na mláďatech, která pak s touto vadou dorůstají. Proto při teplém počasí, kdy pozoruji, že přítomnost starých holubů u mláďat není mimo dobu krmení nutna, vyháním staré z budníků a mláďata zahrazuji prkénkem, aby staří na nich neustále necivěli.

Při krmení maltézáků pamatujme, že se tu jedná o holuba velké odrůdy, jenž ke zdravé výstavbě kostry potřebuje hodně vápenatých látek. Přidáváme proto k zrnu sůl, vápno, maltu, skořápky z vajec a jiné přísady, které podporují tvorbu kostí. Samočinné krmení nelze u maltézů doporučovati, protože při něm lehce ztuční a jsou k plemenitbě neschopni.
Při volbě krmiva máme dbáti, abychom nekrmili příliš velkou kukuřicí, jelikož ji do sebe holub dosti těžko souká a při trvalém krmení podobným krmivem, krk se pomalu roztahuje, mohutní a vadou touto ztrácí chovný kus mnoho na své standardní dokonalosti. Vždyť standart předpisuje maltézákům krk dlouhý a tenký, já tomu říkám „souchotinářský“, a sice tenký hned od těla, nikoliv snad kuželovitý, čím tenší a delší, tím typičtější, a je-li uprostřed krku několik vystouplých krčních obratlů, tak zvaný ohryzek, svědčí to o velice dobrém chovném původu holuba.

Maltézáci jsou z oněch holubů, u nichž záleží hlavně na stavbě těla, na tvarech, na barvě již tak nezáleží. Jsou na první pohled nápadní svou zvláštní, na písmeno U připadající postavu. Hřbet je nesen vodorovně a má být skoro tak široký, jak je dlouhý. Krk je dlouhý a tenký, skoro stejně silný od prsou až po hrdlo. Hlava má být podlouhlá, málo vypouklá, s plochým čelem. Dosti dlouhý, prostředně silný zobák je na konci trochu zahnutý a je u bílých, žlutých a červených voskově, u ostatních tmavě zbarvený. Oči jsou u bílých černohnědé, u černých a modrých oranžové, u hnědých a plavých perlové, Krátká, v ohbí široká křídla přiléhají hluboce široce na prsa, krátké a úzké letky se vztyčenými konci jsou před ocasem mírně zkříženy.

Další kapitolou jest ocas a nohy. Ocas má býti u kořene široký. Co možná krátký, ke konci zúžený a na spodu s hustým podrostem. Často se vyskytující rozštěpení je vadou a takové holuby je nutno z chovu vyřaditi, ježto vada se dědí. Nohy jsou dlouhé, rovné, stehna porostlá hebkým peřím a dolní partie nohou zcela hladké, neopeřené. Nohy do „x“ neb do „o“, vůbec křivé, holuba zcela znehodnocují a zvířata s podobnou vadou se mají z chovu vyřaditi. Na barvě maltézů tak nezáleží, avšak u černých neb červených se také podobně jako u jiných odrůd cení barva sytá a lesklá, a máme zvláště v černých maltézácích mnohdy zvířata vynikající skvělou barvou a leskem, který by jim i leckterý stavák neb pštros záviděl. Vyskytují se i v jiných barvách, žluté, bílé, modré s černými pruhy atd. Velice pěkní jsou červení, neb černí strakáči, ale hlavně červených strak vidíme velice málo.

Co se týče chovných vlastností, můžeme maltéza zařadit mezi odrůdy prostředně užitkové. Neposkytne sice za chovnou sezonu takové množství holoubat jako např. moravský pštros, ale podaří-li se nám spárovati dva jedince dokonalých jak standardních, tak chovných vlastností, budeme jak s počtem tak kvalitou holoubat zcela spokojeni a můžeme býti ujištěni, že za kvalitní maltézy obdržíme při prodeji i dnes při značné krisi, která postihla i naše milé holubářství, vždy slušný obnos. Proto kdo má chuť, pusť se bez obavy do chovu těchto holubích rytířů a nebudeš při náležité péči ani v tom nejmenším zklamán.