Josef Vondra, ber. tajemník z Vodňan, napsal v roce 1932 v Rádci z Předmostí (daroval mi ho Zdeněk Semerád) článek Maltézáci.        Na výstavách těší se tento druh těchto holubů velké pozornosti a zájmu veškerého obecenstva, hlavně pro jejich obrovské postavy a mohutnost těla. Obyčejně začátečníci holubáři dají se zlákati tímto, ale potom jsou zklamáni. Komu z vás, kdož velké, těžké, čistokrevné malteze pěstujete, se již nestalo, že za celý rok jste neměli od chovného páru ani jedno holoubě?Obyčejně se tak stává u těch nejlepších a nejvzácnějších kusů, poněvadž samci následkem své neohrabanosti vejce obyčejně neoplodní, nebo tato tíhou těžkého těla rozmačkají, jakož i malá vylíhnutá holoubátka, a když ani to ne, těžko létají a mláďata svá nevykrmí. Podsaditi vejce nebo mláďata pod jiné holuby, tak zvané chůvy, se vždy dobře nehodí. Proto jest mnoho pěstitelů, kteří se chovu velkých maltezů raději zřekli, anebo se přidrželi pouze těch malých, nízkých, neb kříženců, kteří vyvádí mláďata dobře. Ale co znamená pro skutečného pěstitele takový podřadný maltez? Nic, nežli zlost, a hledí se ho co možná zbaviti. Z vlastní zkušenosti naznačím, jak se sám oddávám již léta chovu maltezů obrů se zdarem. Obydlí pro tyto nutno umístiti nízko, nejlépe v komoře při zemi. Vchod do tohoto nejvýše 2 metry vysoko od podlahy.

Krmiti pouze tak, aby neztučněli. Ráno dám před vypuštěním vařené brambory na sucho, utlučené s pšeničnými otrubami. V poledne ječmen a večer zase ječmen a pšenici, časem kukuřici nebo vikev, ale vždy jen tolik, aby nic nezbylo, aby stále byli při chuti. Krmení hrachem, semencem a řepkou zavrhuji, poněvadž po těchto plodech holubi ztuční, hlavně v zimě, kdy nehnízdí. Možnost koupání v čerstvé vodě mají celý rok, jakož i dostatek písku, gritu. Před hnízděním dám jim hodně proutí, aby si mohli dosti nanositi. Nosí každý sám, a těm, co si nanosí málo, přidám a hnízdo upravím. Mačkání vajec neznám skoro vůbec neb toto jest obyčejně zaviněno slabou skořápkou a mělkým hnízdem. Dostatek rozmačkaných slepičích skořápek z vajec, stará malta a v ní žlutá hlína a cement v prášku jest u mě celý rok v truhlíku na holubí komoře. Zelené krmivo mají vedle v zahradě, zelený tvrdý mužík, který rádi oklovávají a salát.

Komoru mám vzdušnou, neb přední stěna jest celá z drátěné sítě proti východu. Holubníky, určené k hnízdění, jsou prostorné a celé vybílené hašeným vápnem, vpředu zakryté, aby sedícího holuba nebo mláďata nebylo viděti. Způsob tento se mi velmi osvědčil a přesvědčil jsem se o tom i u těch nejvyhlášenějších pěstitelů v Německu a v Rakousku. Holub zakrytý jest daleko klidnější, i mláďata, nerozlézají se – jako se to stává při odkrytém hnízdě. Nikdy nesahám pod staré kusy, abych prohlédl vylíhnutá mláďata aneb snešená vejce. Zde jest to mačkání. Holub v přirozeném pudu a ve strachu, že mu bude ublíženo, nebo mláďata vzata, chce tato chrániti tím, že se na ně více tiskne a tluče křídlem a tím jest katastrofa hotová. Mnohý tiskne se na tato i když vidí vejíti pěstitele do komory, nebo když naň doráží jiní samci, proto doporučuji jen zakryté předky u holubníků. Sednou-li mi na zem, dám jim před hnízdo bedničku a jsou zase zakrytí. Vyzkoušel jsem, že těm, kterým nepomůže ani krmení a přídavek na skořápky a vejce mačkají, možno vložiti vejce třetí, as o polovinu větší nežli jsou holubí, nejlépe dřevěné. Toto péruje sedícího holuba a nerozmačká to. Chci-li míti obzvláště velký kus, ponechám pouze jedno mládě na hnízdě, a sice v dubnu, a k večeru toto sám přikrmím ovařeným hrachem v mléce. Proutěná hnízda, která si staří sami nanosili, když jsou mláďata týden stará vůbec celá zahodím, holubník silně zasypu popelem a hnízdo dám jiné, umělé, dřevěné, které se snadno čistí a myje. Tím bráním čmelíkům vůbec. Tito bývají hlavně v létě příčinou mačkání vajec. Staré sedící holuby štípou, tito se otáčí a vrtí v bolestech a tím snadno vejce svá neb mláďátka umačkají. Příkladná čistota jest velmi nutná ku zdárnému chovu.